Reportáž z expedice FAKEER Sv. Ilija: Cesta na vrchol
Dovolená v Chorvatsku neznamenala jen shánění energy drinků, naopak jsem jeden dovezl z ČR. Já a FAKEER jsme totiž byli vysláni na jedinečnou procházku po krajině. Museli jsme si sice přivstat a využít prvního světla, ale rozhodně to stálo za to! O co vlastně šlo? To se dozvíte nejen v následujícím shrnutí. Pevně se připoutejte, váš místy oblíbený šéfredaktor totiž právě vyráží na vrchol. V ruce drží Fakeera a vůbec neví, co ho čeká.
Když se řekne „vystoupej na vrchol, který leží 961 metrů nad mořem“, tak si možná řeknete, že to bude hračka. Jenže to by nesměl ležet pouhé 2 kilometry od moře. Začínáte tedy hezky na nule, to na Sněžku (1602m) se nastoupá méně. A co že se nachází nahoře? Vedle nejvýše umístěné české vlajky v Chorvatsku především nádherný výhled na celý poloostrov, vedlejší Korčulu, vnitrozemí a možná ještě dál. Prostě nádhera…
I když o dovolené vycházely články ze zásoby, musel jsem se obětovat. Budíček ve 4:45, o pár minut později start na pláži. Důvod? Vedle vyhnutí se šíleným vedrům a nebezpečí úžehu/úpalu i chuť vidět východ slunce z opravdu krásných míst. Jdu sám a vybírám si horší, méně používanou cestu. Je kratší a o to prudší. Už zhruba ve 200m začínám mít pocit, že tohle bude mazec. Cesta se rovná, snídám a čekám co bude dál.
Ve 400 metrech končí klidná cesta obcházející první z kopečků, následuje serpentinový výstup, kdy si každých pár kroků opírám ruce o kolena, koukám do země a říkám si, jestli to raději neotočit. Ne, opravdu vám tu teď nebudu vyprávět příběh o tom, jak jsem vytáhl Fakeera a vyběhl nahoru jako laňka, to by přeci byla prokouknutelná reklama 
Naopak piji čistou vodu a sbírám nové síly. Zbývá 500 výškových metrů.
Sedavé zaměstnání, problématický kotník, natržený křížový vaz, zřejmě špatně srostlý malíček u nohy a bůhvíco ještě. To vše nahrávalo tomu, že jsem prostě nemohl, což se naštěstí změnilo ve chvíli, kdy jsem dorazil k první nádherné vyhlídce. Chytil jsem druhý dech a dorazil až 150 metrů pod vrchol, kde jsem měl na výběr – buď další 3 km chůze, nebo lezení po nezpevněném svahu téměř po čtyřech přímo k české vlajce.
Každý uvolněný kámen se kutálí pěkně dlouho a podobně bych rozhodně skončit nechtěl, ale nebyl bych to já, kdybych se nevydal přímo. Dříve jsem šplhal třeba po zřícenině, kde jsou jen malé skulinky, což mi dost pomáhá. Nezkušeným poutníkům nedoporučuji, navíc rychleji dorazí po bezpečnější cestě. Mě zbylých 150 metrů na vrchol zabralo 21 minut i s focením. Jsem jen pár metrů od cíle, česká vlajka je na dohled.
Po necelých 2 hodinách je hotovo. Radostný telefonát se uskutečňuje již v 6:47, slunce teprve překonává vrcholky a vznikají nádherné fotky z míst, odkud je díky skvělému počasí vidět setsakra daleko. Jenže to není vše! Znáte Geocaching? Ano, u české vlajky je keška a co víc, i ta vznikla díky Čechům. FAKEER tu není kvůli fotce s vlajkou, ale pro zachránění této kešky, výměny logbooku a dvojímu zabezpečení proti zatékání vody.
Dvě mise jsou úspěšně za námi. Vítězoslavně popíjím FAKEER, fotím desítky fotek a zdravím se s dalšími turisty. Dnes jsem tu byl první, jediný z těch, kdo vyrazili horší cestou, jeden ze dvou kdo se vydal sám. Dopíjím a splňuji tajnou misi číslo 3. Přecházím o pár metrů dál, tam kde není vlajka, ale reálný vršek Sv. Ilija s křížem a zápisníkem pro turisty. Je tu nádherně, jen 961 metrů, ale pocit máte jak ze střechy světa.
Na poslední chvíli volím pro sestup onu druhou delší trasu. Začíná být vedro a já v půlce dlouhého sestupu nechápu, jak může někdo mířit teprve teď nahoru. Potkávám jich masy, touhle stranou se nahoru dostane téměř kdokoli. Jen je potřeba mít sebou alespoň 3 litry vody a pevnou obuv. Pokud míříte někam poblíž, vydejte se i na Iliju, vyplatí se to. A když tam nahoře najdete u české vlajky schovaný Fakeer, tak se tam s ním třeba vyfoťte
V případě zájmu můžete omrknout kompletní album fotek z Expedice Fakeer Sv. Ilija, 0 → 961 m.n.m
Komentáře
Sv. Jura
My jsme pred tydnem udelali v Chorvatsku temer to same se sv. Jurou (1762 m.n.m.) take z hladiny more (Makarska). Pocity podobne – hlavne mit dostatek tekutiny (v nasem pripade mimo energydrinku i cola, 1.5l mineralky, litr vody a 2 iontaky na osobu). Skvely zazitek.
[1] Satai: Přesně tak, tekutina je nejdůležitější Už těch 961m bylo super co se výhledu týká, ale na takového Juru bych se také rád jednou podíval. Tentokrát se však šlo za českou vlajkou a českou keškou Škoda jen, že už toho má vlajka dost, vědět to, donesl bych novou.
Zdravím, moc ti závidim to, že jsi se dostal k vlajce! Letos v červnu jsem byl v Orebiči s kamarádem, a každý den jsme se dívali na vlajku ze spoda z města, až jednou jsme se rozhodli že pujdeme nahoru..Kamaráde, vyšli jsme asi v 18:30 a s tím, že na vrcholu přespíme, no cesta nahoru nám trvala asi 3 a půl hodiny, a na samotný vrchol jsme se dostali s čelovkou (svítilnou). Bylo kolem 22. hod Noc byla celkem klidná akorát šustilo to křovíčko u křížku:) Ráno tam- bylo nepopsatelně nádherný, ale vlajku jsme, ač je to možná divný, neviděli, takže jsme u ní ani nebyli:( to plánuju zase na příští rok. Cestou dolu jsme potkali 2 dospělé koně a jedno hříbě, cca tak 150 m pod vrcholem, volně se pasoucí, jednomu jsem dal napít zbytku vody, a už jsem se ho nemohl zbavit…Byla by paráda na něm dojet až dolu Chvíli šli s námi pak se zastavili a dál už nešli.
Jinak jsi odvážný že jsi šel sám, ne jeden člověk už nahoře zařval..a taky pozor na zmije, žijou sice v ústraní cest, potkat ji tam můžeš. My jsme viděli sice jen úžovku, ale viděli jsme i želvu.
Tak Vrchům Zdar !