V druhé polovině prázdnin zatím probíhá celkem okurková sezóna, při které neodhalujeme žádné žhavé novinky ani nic podobného. To se snad brzy změní, no přesto se mezitím snažíme zaujmout něčím jiným. Dnes to bude například 2 měsíce starý rozhovor s administrátorem webu Energy-Drinks.cz. Ano, máte pravdu, je to rozhovor se mnou, dělal jej ale Petr Hrubý a to za účelem školní práce. Podívejte se, co z toho vzniklo:
Náhled na školní práci
Pro svůj článek jsem si zvolil téma energetických nápojů, konkrétně sbírání plechovek od nich. Sám se o toto téma velmi zajímám a tak jsem si dovolil sepsat menší interview s Jakubem Hladíkem, největším sběratelem v Čechách, mezi sběrateli známým pod přezdívkou Jake.
Jaku, jak dlouho už sbíráš?
„Od listopadu 2009, tím pádem to je už tři a půl roku.“
Co tě k tomu přivedlo?
„V podstatě úplná blbost. Jel jsem s kamarádkou na setkání mistrů rallye do Sosnové a nestíhal jsem se nasnídat protože jsem ji ještě musel vyzvednout v Praze, takže jsem jel absolutně o hladu. Koupil jsem si na benzince jednu plechovku Kamikaze a hned jsem ji vypil. Akce trvala asi od devíti do pěti hodin odpoledne, tak jsem si říkal, že bych se mohl stavit někde na jídle. V tu chvíli jsem si uvědomil, že nápoj zabral a začal jsem se o to zajímat. Na akci jsem se setkal s Martinem Semerádem (rallye závodníkem), který v té době také sbíral, tak jsem si řekl, že začnu také sbírat. A navíc jsem měl doma asi 7,5 metru prázdných poliček, tak jsem tu plechovku dovezl domů a začal jsem do toho být magor
.“
Na začátku byla překvapivě Kamikaze
Kolik máš k dnešku celkem plechovek?
„Na tripu v Maďarsku jsem překonal dvoutisícovku, takže jestli jich je teď 2040 dejme tomu.“
Máš je ještě vůbec kam dávat?
„Teď v podstatě nemám vystavenou ani jednu plechovku, protože jsem rekonstruoval pokoj a musím přidělat další poličky, protože na dosavadní dvě poličky se vešlo asi 1300 plechů, takže budu muset zabrat další stěnu, abych to měl kam dát.“ (pozn.: Vystaveny již jsou, jen 250ml, zbytek čeká na nové police.)
Nové poličky během plnění
Jaká je tvoje nejcennější plechovka?
„Například hodně pro mě cenná je Monster Assault v edici Modern Warfare 2 z Ameriky. Na druhou stranu byla ale pouze objednaná z Ebaye (aukční server). Také velkou radost mám ze Schwarze Dose ve zlaté edici, kterou jsem získal na tripu v Německu na poslední zastávce na benzince jako poslední v regálu. Těžko říct která je pro mě z těch dvou tisíc nejcennější.“
V srpnu se bude konat 1.Energy festival a ty jsi jeho hlavním pořadatelem. Co si od festivalu slibuješ?
„Hodně si od toho slibuju, a především přežít to, protože je to fakt magořina. Napadlo mě to před pár dny. Momentálně mě těší zájem všech firem, které by do toho šly. Celkem tam chce zatím přijet asi 10 velkých značek, od těch největších po malé firmičky. Samozřejmě si předsavuju, že tam bude co nejvíc značek, co nejvíc lidí, nechci tam moc lidí mimo energiťáky, chci aby se tam sešlo co nejvíc lidí kolem energiťáků a udělat burzu, výměny.“
(Bohužel byl festival zrušen, jelikož se s námi Praha po povodních více než měsíc vůbec nebavila a pak zbývalo opravdu málo času, náhradou je jen menší sraz na Ladronce.)
Čeho bys chtěl ve sbírání dosáhnout?
„Každou chvilku si musím tvořit nové cíle, je to těžký. Protože když jsem začínal, tak jsem se chtěl stát největším sběratelem v Čechách. Dalším byl samozřejmě dosáhnout k tisícovce. Poté ta dvoutisícovka, tomu už jsem ani sám nechtěl věřit, že tolik plechovek existuje. Pak jsem chtěl sesbírat 100 reklamních energy drinků, což se mi povedlo a teď už tak nějak cíl nemám, začíná mě bavit to všechno kolem, jako vymýšlet nějaké takovéhle akce, dělat web… Tedy ne že by mě už nebavilo sbírat, ale mnohem zajímavějším cílem je právě takový festival.“
Jak už bylo řečeno, jsi zakladatelem serveru energy-drinks.cz, tak co tě k tomu vedlo?
„No, byl to jeden z cílů kolem, informovat. Protože když se například objevil Monster Energy v Čechách, tak jsem o tom věděl asi 3 měsíce dopředu. Po dalších podobných událostech jsem si řekl, že o tom budu psát, protože jsem měl různě kontakty po firmách. Bylo to asi 8.července na dovolené s notebookem v klíně
, kdy jsem server vytvořil a napsal první článek. Měl jsem představu, že kdyby tam chodilo někdy tak 100 lidí denně, tak by to byl úspěch. Už po pár dnech jsem zjistil, že tam denně chodí dokonce více než 100 lidí, tak jsem si řekl, že to má smysl a pustil jsem se do toho.“
Odkud získáváš informace pro články?
„Samozřejmě nejdříve od výrobců a distributorů nebo také přes kontakty ve velkoobchodech, které taky ten energiťák dostanou o 14 dní dříve, či třeba ze stáčírny.“
Chtěl bys v budoucnu sbírku někomu předat, aby v ní pokračoval, pokud bys s ní ty skončil?
„Nikdy bych ji neprodal. Už jen z toho důvodu, že ať by cena plechovek byla jakákoliv, tak by se prodaly jen za zlomek z té ceny. Tím pádem to budu mnohem radši doma mít a jestli by v ní měl někdo pokračovat, tak by to asi byl můj syn nebo příbuzný nebo někdo, kdo by v tom pokračoval a jenom rozšiřoval to, co už tam je.“
Sbíráš stále se stejnou vášní, jako když jsi začínal?
„Všem je asi jasné, že všechno jednou přejde, ale baví mě to, i když v jednu chvilku u mě to už nebavilo a zachránil mi to právě ten web. Také je to tím, že dříve bych z každé plechovky poskakoval radostí, byť jen z české, ale dnes prostě jen Děkuji a další do sbírky, ale taky je to tím, že už jich mám prostě moc.“
Znáš nějaké zahraniční sběratele, kteří mají plechovek více než ty?
„Tak určitě
. V Čechách sice jsem největší sběratel, ale nejsem největší v Evropě, ve světě už určitě ne. Znám spoustu lidí a většinou je to bohužel o penězích, což bych stejně nechtěl. Stejně je ale lepší zajít si pro novou plechovku do obchodu, než je jen od někoho skoupit.“
Myslíš si, že pití energy drinků nějakým způsobem ovlivňuje tvůj zdravotní stav?
„No, obávám se, že ano. Občas jsem dospěl do takových stavů, kdy mi tlouklo srdce nehorázným způsobem. Nemůžeš vědět, jestli se to stalo náhodou nebo ten den jsem třeba ujel 70 kilometrů na kole, tak to mohlo být z toho. Člověk ale i tak přemýšlí jestli to není z toho energiťáku a neměl to nějakým způsobem omezit.“
Jakovi patří velký dík za poskytnutí rozhovoru a jak už bylo řečeno, všeho s mírou.
Tak přesně takhle zakončil Petr svůj rozhovor se mnou, kvůli kterému jsme se sešli v útulném koutku pro muže v nákupním centru CČM. Samozřejmě jsme toho probrali mnohem více a já často dost odbočoval, Petr tak zaslouží absolutorium za to, jak dokázal onu hromadu informací zpracovat. Díky za rozhovor a třeba zas někdy